Sacrifice for fashion

Postoj k sobě, svému štěstí a oblékání. Tenhle článek je úvahový, nemusíte se mnou souhlasit, ale ráda bych se s Vámi o tohle podělila, nechala trochu nahlédnout do mého soukromí
a snad vás i tím inspirovala...
Potlačování svého štěstí na úkor jiného. Moje oblíbené přísloví ,,Nad nikým se nepovyšuj, před nikým se neponižuj´´, které mě naučila moje mamka. Dlouho jsem ho neuměla praktikovat a asi stále ještě úplně neumím. Nemluvím o povyšování, to jsem nikdy neovládala a asi ani ovládat  nechci. Ale asi jsem tak úplně nebyla svá a spíš sama sebe před ostatními shazovala. Člověk může být v životě šťastný teprve, až se naučí mít se rád a porozumět sobě samému. 
Šikanování, hodnocení člověka podle vzhledu nebo toho, co má, jak se obléká mi přijde povrchní. Já jsem se tím setkala mnohokrát a nedávala průchod tomu, jaká bych být chtěla, ale jakou mě chtěli ostatní. Postupem času jsem pochopila, že ti, kteří Vám za to stojí, Vás budou milovat nehledě na jakýkoliv jiný faktor. Jsem typ člověka, který je hodně emocionálně založený, nekonfliktní (téměř) a chtěla jsem, aby mě všichni měli rádi, což samozřejmě nejde. 
Každý jdeme sám za sebe a budujeme si vlastní život a štěstí, přijímáme do života lidi, kteří by nás šťastnými dělat měli.
Chci Vám prostě říct, aby jste byli pouze sami sebou, ničím méně ani víc. 
Žijeme v zemi, kde schází větší originalita, hlavně když to vezmu z hlediska oblékání. Extravagantní nebo netypicky oblečení lidé jsou často odsuzováni. Ale za co? Za to, co ostatní pouze kritizují, ale sami se o to nepokusí nebo nechtějí?
Přitom hezky oblečen, se stylem a vlastní osobností může být každý z nás, kdo chce. Nehledě na to, kolik peněz máte. 
Co jsi o tom všem myslíte vy? Omezovali jste sami sebe, kvůli tomu, co si lidé o vás pomyslí? Báli jste se toho, že vás lidi nepřijmou/nebudou mít rádi?